Operace
3. 2. 2009
Kamarádi, představte si, že jsem musel na operaci. Měl jsem špatné kolínko - čéšku. Občas jsem si při běhání nožku nadlehčoval a udělal třeba tři skoky po třech. Taky mi v nožce hodně křupalo. Tak to paničce nedalo a při navštěvě pana doktora mu řekla, ať se podívá i na nožku, že mě v ní dost křupe. Pan doktor hned věděl, nožku prohmatal a řekl, že je nutná operace. Křupání způsoboval kloubek, který neseděl přesně kde měl, kost nebyla dobře vyvinutá na kloubek a pan doktor řekl, že se musí osekat a udělat na kloub místo, aby nevyskakoval. Taky šlacha že je posunutá a způsobí zkřivení nožky a pokud nepůjdu na operaci, nožku už budu mít navždy skrčenou a stočenou dovnitř.
Tak bylo rozhodnuto. Nenechají mě přeci běhat po třech. Šli jsme na předoperační vyšetření krve, to bylo vše v pořádku a ve středu 28.1. byl ten den D. Páneček mě odvezl ve 12h na kliniku, to jsem byl úplně v pořádku. V 18h si pro mě přijeli i s paničkou a jaký div. Najednou nemůžu na nožku vůbec chodit, je mě špatně a jsem celý bolavý. Copak to se mnou u toho doktora dělali??
Druhý pan doktor paničce a pánečkovi vysvětloval, co se mnou všechno dělali, že mám jakýsi hrot v noze, kvůli té šlase, ukazoval jim to na rentgenu..já byl úplně mimo ještě po narkóze, navíc tam jeden teriér pořád štěkal a to nás rozčilovalo. Štěkal tam takto už od poledne..to já byl moc šikovný, neštěkal ani nekňučel, úplný hrdina :)
Večer jsem byl ještě moc unavený, ospalý a omámený z narkózy. Panička se mnou spala v obýváku, kdybych cokoliv potřeboval a hlídala mě. Vše proběhlo bez komplikací, druhý den mi už trošku otrnulo a večer se mnou ještě byla panička, to jsem byl moc rád. Další dny se mnou spal páníček. Až dneska (úterý 3.2.) budu už spát sám. Od včerejška mám límec kolem krku, abych si jizvu nelízal. Obvazový overálek jsem se naučil vyslíkat a v noci, když páneček usnul, tak jsem si ho vždycky vyslíknul :) Panička rozhodla, že takto to nejde a dostal jsem tu divnou věc. Když jsou ale se mnou doma a hlídají mě, naštěstí to nosit nemusím. I když nevynechám jediné chvilky, abych si ranku mohl olízat. To se pak na mě křičí a já dělám, že to zrovna byla náhoda :)
Doufám, že hojení bude pokračovat tak, jak doteď - moc dobře a vytahování stehů snad taky přežiju - příští pondělí. Tak mi drže pěsti kamarádi!!
Náhledy fotografií ze složky Jamiho operace
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář